Každý má ve svém okolí své oblíbené bary, kavárny, kam si rád zajde na skleničku pobavit se a probrat novinky se svými přáteli. V posledních letech se nabídka rozšířila o tzv. tréninkové kavárny, které jsou mezi lidmi velmi oblíbené. A důvodů je hned několik.
Tréninkové kavárny jsou především prostorem, kde se setkávají lidé různých sociálních vrstev, vyznání, postavení, národností, zkrátka se jedná o místo mnoha tváří. Tréninkové kavárny slouží zejména kintegraci lidí s rozličnými druhy znevýhodnění a jejich uvedení na otevřený trh práce. Jedná se o kavárny zaměřené na zapojení lidí s mentálním postižením, ale také např. na zdravotně postižené či jinak znevýhodněné osoby na trhu práce (bývalé vězně, drogově závislé apod.).
Na rozdíl od většiny chráněných dílen, kde osoby znevýhodněné na trhu práce často nepřijdou se svými „zákazníky“ do přímého kontaktu, se právě tréninkové kavárny snaží z kontaktu mezi těmito dvěma skupinami vytěžit co nejvíce. Zaměstnanci jsou sice vedeni svými sociálními asistenty, veškerá práce v provozu je ale především na nich samotných.
Cílem a snem každé takové kavárny je, aby se k nim zákazníci vraceli opravdu rádi a nejen z nějaké solidarity. Často tak vymýšlí různé novinky a zvláštnosti, které navodí v kavárně příjemné prostředí jak pro zaměstnance, tak pro klienty. Nutno říci, že většině zařízení se toto opravdu daří a již řadu let vytváří přátelská místa pro setkání. Mnoho z nich své služby stále rozšiřuje a svou mírně netradiční atmosférou si získavají srdce řady spokojených zákazníků.
První tréninkovou kavárnou v České republice bylo Café Na půl cesty, které založilo občanské sdružení Green Doors v roce 1997. Velmi známou je také Kavárna POTMĚ, která byla poprvé představena v roce 2006 v rámci Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Jedná se o projekt Nadačního fondu Českého rozhlasu, kdy číšníky jsou nevidomí lidé, kteří své zákazníky obsluhují v absolutní tmě